Proč je daňové období tak náročné? -

Poslechněte si článek

Proč je období daňových přiznání tak vyčerpávající?
Proč je komunikace s klienty v této době tak složitá?
Proč jsme po několika týdnech naprostého chaosu unavení, vystresovaní a bez času sami na sebe?

To všechno jsou otázky, které se pravidelně vracejí s koncem dubna a začátkem května, tj. v době, kdy se finalizují daňová přiznání, účetní závěrky a blíží se řádné termíny podání. Proč to tak je? Je to naše chyba, že si neumíme lépe plánovat? Nebo je problém v okolním světě, který povinnosti dané zákonem bere na lehkou váhu a řeší je až na poslední chvíli?

Pojďme se na to podívat blíž. Slovo „proč“ tu dnes zazní víckrát a je to záměr.

Účetní jako hromosvod

Když jsem nad tímto tématem přemýšlela, vybavila se mi česká pohádka o Zlatovlásce. Jiřík si v ní po ochutnání kouzelné ryby zpívá: „Proč jsem chutnal rybu, proč?“

V účetním světě si ale nechceme zpívat:

proč mám tolik nedodělaných přiznání,
proč jsem souhlasila, že vezmu další firmu v chaosu,
proč jsem neřekla vyšší cenu,
proč jsem zvedla telefon v neděli večer,
proč s klienty komunikuji tak, že všechno řeší na poslední chvíli.

Často slyším od účetních: „Proč, když je 4. května a termín už uplynul, nemám pocit úlevy?“

Účetní profese v tomto období funguje jako hromosvod. Klienti po celý rok nic neřeší a najednou, když se blíží termín, si vzpomenou, že by měli podat přiznání, něco zaplatit, něco dohnat. A všechen ten stres se přenáší na nás.

Jenže my nejsme hromosvod. Jsme prostředek k tomu, aby byla služba kvalitně odvedena, nikoliv vše pohlcující cíl stresu okolí.

Příště to bude lepší… nebo ne?

Po každé náročné sezóně si říkáme:

příště to udělám jinak,
příště tyhle klienty nevezmu,
příště budu hotová dřív,
příště si nastavím lepší hranice.

Jenže lidský mozek nás často zradí, postupně zapomene na to špatné a pamatuje si hlavně to dobré. A tak za rok znovu kývneme na problematického klienta, protože „ono to přece nějak dopadne“.

Jenže my to takhle nechceme. Nechceme kolabovat na začátku léta, přepisovat hotové závěrky jen proto, že jsme vyčerpaní a přestáváme si věřit. Nechceme přijít o dovolenou, protože první dny jen doháníme síly a bez hnutí ležíme na lehátku na pláži. To není dovolená, na kterou chceme vzpomínat.

Nastavení hranic není sobectví

Řešením je sebezáchova. Nastavení hranic, cen, procesů a způsobu komunikace tak, aby nás práce neničila.
Ano, každá zakázka znamená peníze.
Ale peníze bez energie a zdraví nám k ničemu nejsou.
Pokud klient přijde na poslední chvíli, je naprosto v pořádku říct:

že zakázka má prodloužený termín,
že expresní zpracování stojí víc,
nebo že na něj prostě nemáme kapacitu.

Naučit se říkat „ne“ je naprosto v pořádku.

Konkrétní poučení z praxe

Ani já nejsem bezchybná. Udělala jsem chyby, například jsem zpracovala přiznání, aniž by mi bylo zaplaceno dopředu a pak jsem čekala na zaplacení. Faktura ale přišla až po několika upomínkách. Poučení?

👉 U nových klientů platba předem. Neznáme jejich platební morálku, chráníme vlastní zájmy.
👉 Nezaplatil? Nepracuji. A jsem s tím v pohodě.

Stejně tak u „kamarádských“ zakázek:

pokud dodají podklady postupně,
pokud přichází další a další opravy,
pokud změny nejsou mou chybou,

👉 cena se navyšuje. Kamarádství není důvod pracovat zdarma nebo pod cenou.

Ne každý klient si zaslouží naši pozornost

Jedno z největších letošních uvědomění:
Ne každý klient si naši pozornost zaslouží.
Klient, který ignoruje termíny, připomínky a komunikaci, a pak žádá zázraky na poslední chvíli, není klient, kvůli kterému bychom se měli zničit.
Poskytujeme profesionální službu. Nejsme tu od toho, abychom skákali, jak kdo píská.

Závěrem

Proč to všechno děláme? Protože nás ta práce baví.
Ale nechceme být:

vyčerpaní,
přetížení,
zahnaní do kouta.

Chceme být těmi, kdo mají kontrolu nad svou prací i svým časem. I tomuto tématu se věnujeme v účetní minutovce!
Vezměte si z této sezóny ponaučení a pamatujte: 👉 říct ne je v naprostém pořádku.